Bárka
BÁRKA
loďka se jménem mým
utržená od břehu
vydána napospas všem živlům
vlna za vlnou
tříští se o příď
já lodí vlajkovou
bez posádky
bez lidí
jen ty můj kapitáne
nejvěrnější ze všech
vedeš mě duší rozbouřenou
do klidu tvého srdce
láska vyrytá
nebo napsaná
jak nožem
do pískovcových skal
tohle všechno dobře znám
myšlenkou jsou zakleté
u tebe věčný klid
sedím na skále se jménem
jmenuje se touhy
spočinout tak ve stínu
u tebe úkryt před světem
dávnou a dalekou oporou
oči se mi únavou
klíží po noci probdělé
od sluchátka věčný tón
obsazeno v těle
tichem noci, těla, srdce
rozléhá se krásný hlas
nešeptat už jen křičet
vždyť mám tě rád
beru do dlaní
hrst tvých perel slzí
podávám ti místo nich
čarodějův plášť
navždy moje, navždy má
šeptají rty mé
jichž se lehce dotýkáš
ruku v ruce
jinak nazí
kráčíme vpřed proti vlnám
já loďka ty můj kapitán
nechám se vést
tak slepě jako ovce
jen hlasem tvého srdce
jemuž věřím bezmezně
tolik nocí
tolik dní
mé oči otevřené
stále o tobě má lásko
tak něžně sní.