Báseň Beze Slov
BÁSEŇ BEZE SLOV
dám pár kapek deště
do tvých něžných dlaní
a polibek na tvář
tak jak se sluší
přitom ten tlukot v srdci
který stále mám
nikdo kromě tebe
nemůže nikdy slyšet
a já jdu klidně dál
každé ráno cesta
přípitek na nové začátky
a hluboký pohled do očí
ve kterém je úplně všechno
a já ti chci tolik ještě říct
vždyť oba víme
jak slova jsou zbytečná
má lásko jediná
když rytmus v těle máš
a tanec si dáme
hned po ránu
ještě pod setmělou oblohou
a ta se tě ptám
co všechno můžu ti dát
a odpověď nečekám
sama v tichu svého já
pod hladinou všech řek
je návrat k přírodě
tam není žádný strach
a nepozná tě nikdo prý
na tvé cestě za lunou
každá píseň
v tobě často zní
a netřeba slova znát
přesto jí tak rozumíš
je ti blízko
když blesky oblohu rozetnou
a rozsvítí se celý kraj
chytám tě při pádu
do hloubky souznění
a připravím jídlo
potravu duše na další století
a řádek za řádkem
budu ti ještě psát
než potkám tě zas
abych ti je všechny dal
všechny z rukávu vysypal
co měl jsem tam tisíc let
vítej doma
tichý hlas tě vítá
tam kde je tvůj sen
kde mění se ze strachu v přítomnost
jsi jiná než ostatní
snad pro to tě mám tolik rád
ráno mě tahá z postele
a já vstávám rád