Báseň Nebo Píseň
BÁSEŇ NEBO PÍSEŇ
chytám do dlaně
sněhové vločky
a přidávám k nim
paprsky slunce
ohřeji je láskou srdce
proměním je v páru
vdechnu ji do sebe
jako tvojí vůni
popřej mi dobrou noc
když právě se probouzím
můj život s tebou
proměnil se v sen
kráčím s hlavou kdesi
kde lidská mysl končí
a začíná nekonečný svět
tam kde jsi mi nejbližší
v dílně pana alchymisty
kde vůně se prolínají
uvaříme nápoj omamný
plný naší touhy
políbím tě na šíji
a mé vlezlé ruce
ve vlasech ti zmizí
krásný tichý svět
který s tebou tuším
koluje mi v žilách
touha mrtvých básníků
každým oka mihnutím
pluji za tebou
v noci plné hvězd
bez plachet a bez motoru
stejně s tebou splynu
ponořím se do sebe
tam kde jsem ti nejblíže
v nekonečném vesmíru
miláčku miluji tě
stále jako na počátku
všech věků
nalezl jsem tě v sobě
zhmotnil ze svých snů
tvůj hlas
jako zlatá žíla
prochází mým tělem
nitko má nekonečná
napsat všechny příběhy
a modré z nebe přibalit
nechci se vracet do temnot
procitnutí v lásce
potkalo mě
děkuji ti mé druhé já
s černými vlasy
vždy budu toužit po jediném
po splynutí a souznění
kdy duše se spojí
a srdce jim zpívají.