Báseň Vlčího Srdce
BÁSEŇ VLČÍHO SRDCE
zaslouženě po právu
kráčím podél stínů
hledám tebe mé světlo
vyvedeš mě z temnoty
záříš jako hvězda ranní
když se všeho vzdává
její světlo na nebi
na malou chvíli pohasíná
aby síly nabralo
na další noci svit
jako já jsem celý tebou
pořád stále znovu zas
má květino bez kořenů
chci se v tvém stínu pást
nebo jenom klidně ležet
počítat tvé květy
pak se s tebou krásně smát
za břicha se popadat
jako dneska v noci
kdy jsem s tebou něžně ležel
bez přikrývek bez polštářů
ani postel nenašel jsem
totiž tam mezi světy
potřeba jí není
když duše spolu propletené
s láskou písně pějí
a teď tiše musím být
když únava se obrací
chce mé tělo vzít
a na chvíli položit
do tvé krásné náruče
ve vlasech mě prosím pohlaď
ať jsem zase jako dítě
které lásky plnou náruč
jen dotykem může vnímat
slepý hluchý na chvíli
u tebe tak být
stejně všechno co mi dáváš
na svých rtech ucítím
jedna noc se míhá z druhé
věčné snění pro nás dva
hvězdy svítí potom zhasnou
však ne to co cítím já
když jsem tebe poznal
v průsečíku nekonečna
jedna přímka vedle druhé
přesto pevně spojené
a srdce ta tu tlučou
do věčného ticha
jen souznění tu ruší všechno
chce se mu tak hodně křičet
že všechno je jen dar
a bylo mi tak strašně krásně
když jsem tuhle báseň psal
pro nás byla určená.