Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bez Zbytečných Slov

25. 2. 2016

BEZ ZBYTEČNÝCH SLOV

 

poprosil bych

o půllitr vzpomínek

dám si je na ex

ať procitnu z nekonečna

já se tě ptám

kam míříme

když noc nám bere touhy

a rána blednou

pod závojem pronikavých

mlhavých hvězd

teď když tu sedím

vidím svět trošku jinak

cítím ten dech

který přináší nové

a já netoužím po okolí

jen po tvé blízkosti

to nádherné mazlení

který mi dáváš

když tvé ruce cítím

já nebyl jsem nikdy dokonalý

v tvém náručí

ale taju pokaždé

ten led který mě obklopil

zaslepil mí srdce

které náhle nevidí

a necítí bolest

jen s tebou poznalo

tu lásku bez podmínek

hranice se setřely

a jsme opravdu spolu

když slunce se rozsvítí

teplo se rozlije

náhle ten život cítím

tu lásku v žilách

i tvůj dech

a něžné doteky

to všechno co nám schází

to všechno mezi námi

toho si opravdu vážím

jako tebe mé slunce

vždyť co je mi bližší

než tvůj hlas

který se rozlehne nocí

než tvůj šepot

co určen je pro mé uši

to všechno co mi chceš říct

co cítím z tebe

i když se jen přiblížíš

miluji tě