Běžec na Cestách Osudu
BĚŽEC NA CESTAÝCH OSUDU
máš li něco na srdci
napiš mi to do skály
abych věděl na věky
co cítíš na srdci
když padá nebe na lidi
všechnu tíhu v nohách
kolena se ti podlamují
a já se tě ptám
na slova tichá
která nikdy nevyslovíš
půjdu dál zmáčený deštěm
a kapky jeho
vnímat nechci
mám tě chuť líbat
vždyť všechno krásné nemizí
a vrací se stále
do hloubky tvého já
do místa u srdce
kde jsi to ty
když nemůžeš spát
a všechny obrazy jen tušíš
na stěnách se hýbají
mimické divadlo
a jeho všechny grimasy
tohle jsi lásko ty
tvá ruka na talíři
příbor pohozený
chceš jíst lásku
a přitom ti jen slzy padají
ptám se tě kde jsi
chci jít za tebou
chci tvou chladnou
zahřát ve svých dlaních
jak nejpevněji to půjde
se tě držet
na tomhle světě není zlo
jen lidé neumějí žít
a já chci s tebou poznat
každý kout
každé zákoutí
lidských myslí i srdcí
tohle je to pravé poznání
po tom toužíš
vždyť to víš
jediná ji mi nejblíž
a tam v tom světě
kde není černé ani bílé
tak na tvář ještě pusu
to se slušívá
a touha u srdce svíravá
běžím a běžím
pot po čele stéká
a nakonec dojdu poznání
chci tě milovat
to jediné smysl dává.