Bezprostřední
lesní svět pod stromy
tajemství schovaná pod listí
myšlenky bláznů
vrchovaté bez uzardění
lepší je jednou s tebou
než tisíc dnů bez tebe
já patřím ti celý
od narození do smrti
kuličky o fanty
s tebou budu hrát
schovaný v trávě
čekat na svou příležitost
až budu zase při smyslech
až budu vědět
kam patřím ve světě
plném němých tváří
schoulený do klubíčka
čekám na lepší
ztracené své já
mimo tento prostor
jsem pořád sám sebou
jen neznám tu cestu
nejrychlejší zkratku
abych tam už žil
zatím jen koukám
přizpůsobím se všemu
na truc všem lidem
mlčím i mluvím
pořád jen o ničem
světlo mého žití
ta lampa zakalená tajemstvím
dneska cestu mi neosvítí
dokud ve svém srdci
prostě ji neočistím
oknem ten výhled
který máš v sobě
nikdy nenahradíš
vidět není výhra
když sám sobě nerozumíš
co víc ještě hledat
než sám sebe
v tvém náručí
tam kde všechno začíná
kde všechno se končí
já malý chlapec
co tak rád má
když ho hladíš ve vlasech
aby mohl se rozplynout
pod tvou laskavou rukou