Blankytné Sny
BLANKYTNÉ SNY
píšu na tabuli
školní křídou trest
tisíckrát napsat musím
láska prý je lest
však já myslím na tebe
na všechno to souznění
na větrné noci
kdy spíš mi v náručí
a já se náhle nebojím
ničeho má lásko
a všechno na zemi
připadá tak směšné
pro co tedy žít
chce se mi křičet
když hrdlo mám stažené
a žádný zvuk
skrz něj nevyjde
jedině láska smysl má
mé srdce o tom povídá
stále znovu a znovu
zase malým klukem být
vrátit se do dětství
a znovu žít
jen lásce bych se věnoval
každý den na oltář
jednu květinu jí dal
jen tak ze srdce
kde ten pramen je
a on mě teď vede
a všechno je tak přirozené
jako východ slunce
a stejně vzácné a jiné
to všechno díky tobě
a na papír napíšu
raději místo trestu
tisíc slov
proč miluji lásku
a bude to celé o tobě
o tvé duši dítěte
která ublížená byla
ještě než jsi se narodila
a tak se stal tebou
můj život věčný
stejně jako tvůj
propletený do mých dlaní
zrovna teď když oddychuješ
chci se zase rozpustit
kolovat ti v žilách
a přinést ti sen
který zvolna přejde v den
až se jednou probudíš
přivítej mě prosím
zase krásným úsměvem
jak to umíš jen ty
co zrozena byla v oblacích