Blouznění o tobě
BLOUZNĚNÍ O TOBĚ
uprostřed tiché místnosti
slyším tlukot svého srdce
uprostřed betonových zdí
ticho co vlévá se do žil
jak alkohol
klidné snění ve dne
přitisknut k posteli
v níž dávno nespím
v tom tlukotu slyším hlasy
co poutají mě k tobě
řemeny a pouty
dobrovolně svázán
ležím v tvém srdci
je tolik slov
kterými popíšu
jak moc tě chci
od rozbřesku do usnutí
cítím tvojí ruku
jak klouže po mně
v tom krásném vidění
jest všechna naděje
žádné hoře nekonečné
to tu dávno není
smířený s tebou
odevzdávám klíč
co vede k srdci mému
když o něm pomlčíš
jsi dávná jako čas
básní tolik popsáno
však pokaždé znovu a zas
napíšu jak miluju tě
bez šatů a bos
koho tohle zajímá
o milost poprosit tě
padnu na kolena
opřen hlavou o tebe
vyřknu navždy vše
co slyšet měla bys
žádné strachy
žádné viny
navždy tiše jenom my
proti proudu času
neplavu já pro tebe
jen po vlnách v divém proudu
narážíme na sebe
jestli tě tam chytnu
nepustím tě
to už ne
odnes nás řeko
prosím pěkně
do klidné zátoky
kde spočinou naše těla mokrá
jedno druhému v náručí.