Bolavé Bosé Nohy
BOLAVÉ BOSÉ NOHY
zavírám oči
před prudkým sluncem
kde jen jsou vločky
ty dávno rozpuštěné
v tom slunci vidím
tebe přicházet
jsi nahá a dokonalá
jak jen ty umíš být
své slzy zatlačím
a chci jen žít
svou moudrost
prodal jsem dávno
teď chci být čistý
jako lednový sníh
to tlukoucí živé
co v sobě mám
nechám pěkně žít
už nechci zahynout
rukou celého světa
teď mám jen jediné
sám sebe v kolébce
a půjdu s klidem
s veškerou silou
co v sobě nosím
jeden krok za druhým
nikde není víc
než co mám uvnitř
ten úsměv co mě provází
ty rozvázané tkaničky
nekonečný proud slov
co zastírají mou nejistotu
rumělka ve tvářích
to trochu studu
všechno je jedním
všechno je námi
jen to má smysl
co v dlaních schováváš
na svém tichém já
už zmiji nechováš
a jsi sama sebou
i přes milión výčitek
které se ještě vrací
však jejich život
za chvíli se naplní
budeš jen ty
a tvá něžná tvář
v tom rohu postele
už se neschováš
můžeš být sama sebou
vždyť už to víš
neschovávej se za zdi
které tě neochrání
nech svoje ego
odejít do světa
tvá láska se vrací