Bolavé Vyznání
BOLAVÉ VYZNÁNÍ
na poslední chvíli
odvracím zrak
od zkázy mého světa
která se právě koná
poprava všech zúčastněných
a já tu jen stojím
a nechci se dívat
nechci se podílet
na téhle zábavě
co není pro mne
přesto se mě tak týká
nechci to trpět
nechci to prožít
avšak musím stále
na tato sezení docházet
oči moje staré
tolik toho viděly
a nikdy více neumí
přijmout hezké momenty
na lásku nežehrám
k životu ji potřebuji
jen dívám se do lesa
co za oknem začíná
či snad končí
a kdyby ty cesty
co vedou skrze něj
dovedly mne do neznáma
vyl bych možná šťasten
jenže nikdy nepoznám
co za ním se skrývá
když dobrodružství
se nepodvolím
tak tu jen skuhrám
a přemýšlím stále
jak vynaleznout
všechno vynalezené
jak prodrat se přes svou duši
kde čekají nástrahy
ty opravdu nejhorší
a jestli je něco
co se mi hnusí
říci sobě na rovinu
jak moc na sobě
jsem se provinil
jak sám sobě klamu
když ústa otevřu
v tom životě
co nutím se žít
i když ho nemusím