Jdi na obsah Jdi na menu
 


Brečím

14. 10. 2010

BREČÍM

zase jsem dnes v noci

pošlapal další tvůj sen

ublížit a  zničit

jak opravdový ďábel

svíjím se steskem

na dláždění před domem

výkřiky duše mé

děsí celou ulici

se zbraní v ruce

uzavírá se kolem mě kruh

zabijte mě prosím

sténám v záchvatu

bez svěrací kazajky

tak co se mnou bude

ty už mě nevyléčíš

tvá tvář kamenná

vnitřní boj v tobě

co zbude ti jiného

než otočit se a jít

bože co ještě stane se

proč musím tě mučit

chci chcípnout hned

nečekat zase další dni

co čekám mě v nich

určitě ani trocha toho

co žádám si

tak nač čekat co bude

a co přichází

snad ještě mohu doufat

ušlape mě ten dav

tak možná ještě zakřičet

a někdo z nich zavelí

jen do toho

budu křičet

vezměte toho mrzáka

pěkně rychlím útokem

pak přestane se svíjet

a křičet hajzl jeden

není cesty zpět

jak pravdivě a konečně

tato slova zní

nedosáhnu na tebe

a to nechci použít

to slovo konečné

co tak jednoduše zní

nikdy

tak už netrapte mě

končím a vystupuji

tragikomedie život není pro mě