Čas Ti Nikdy Neodpustí
ČAS TI NEODPUSTÍ
ještě stuhu na dárek
potom malé zatmění
prodáme slunce
na součástky všech
kdo bude je chtít
kousek světla v pokoji
co dopřeji ti na chvíli
než vyhasne výheň
a svět se do tmy ponoří
jen kámen ke kameni
položím na zem
jestli se budeš bát
není cesty zpět
všechno není jenom hra
něco je i skutečné
v lásce není vítězů
ani poražených
jsou jen srdce
nádherně tlukoucí
i někdy umírající
sevřené pěsti
kdo má se vzdát
kdo uvidí poslední kříž
a pak poušť
opravdu nekonečná
do sklepních prostor
mého věčného já
vstoupím já teď
i když se to nezdá
uvěřím jen tobě
ty jsi mi souzená
a věčná bolest
snad se jednou překoná
možná už spíš
někde v jiné době
možná se probouzíš
zase jen v sobě
zmuchlaná a rozložená
kdo vyhladí tvář
od všech vrásek
kdo najde krásu
v té milosti lidí
kteří nechtějí věřit
a stále jen utíkají
já nechci se smát
asi nejsem jiný
tak dávám si do dlaně
jen další kámen
zase nenávistí ho rozdrtím