Čas Už Není
ČAS UŽ NENÍ
mám v sobě
nevyřčené otázky
to co nánosem let
stalo se už samozřejmým
dotek bez pocitu
a chuť nijaká
všechno své zaprodáno
už v minulých životech
po stráních světa
jako zvíře beze jména
klidně si běhat
jestlipak poznáš
jaký kabát dnes
na sebe oblékl jsem
smutná postel bez hostů
a křížek nad hrobem
jen jedna kost
zbytek tebe
bílá dlaň bez krve
řeka bez proudu
jen líně se protáhnout
a narazit na místo
kde míval jsem zub
prověřený touhou
ztratil jsem dávno
a už nemůžu najít
co chtěl bych doopravdy
pošlu ti obrázek
malovaný srdcem
bude v něm všechno
co zasloužíš si říct
všechna tichá slova
která říkám zatím
opravdu jen hvězdám
k ničemu tě nenutím
nechci se dělit
o všechno mezi námi
tak krásné a čisté
jak jen to umí být
podej mi prosím
ten hrníček tužeb tvých
ať mohu se napít
a jít za tebou
položit svou hlavu
na tvé rameno
a své slzy nechat
jednou opravdu téct
kam až mohou
kam až doletí