Černá Tma Osudu
ČERNÁ TMA OSUDU
sbírám inspiraci
ze sněhem zapadlých hvězd
tvé oči do noci
září zase dnes
jedinečný okamžik
pro malého básníka
když inkoust dochází
a tma mě přivítá
rozvine svůj plášť
přes mou hlavu
a účes plný hříchů
dám pěkně dolů
do pekelných muk
mám spoustu slov
a činů pramálo
tohle je všechno mé
v srdci hluboko napsané
a šeptající rty
nekonečné dny
kalendář odložím
do věčného zapomnění
letící pták
krouží po obloze
tak strašně klidně a rád
a já ten pohyb
vždy v sobě přivítám
motající se v kruhu
deprese po ránu
plynule přešla
do dalších hodin
v opuštěném vlaku
prvním ranním
pojedu dneska na konečnou
úplně sám
myšlenky táhnou hlavou
věčný černý mrak
kapku deště mu dám
jen klidně pij
všechno to zlé
co v sobě máš
a není toho málo
jen láska jediná
drží mou hlavu
nad hladinou temnou
řeka plná slz
přesto v ní je láska
cítím ji každý den
jak umývá mi záda
svou nekonečnou přirozeností
lehkými prsty
klepe svůj rytmus
do lidských srdcí