Černá Vdova
ČERNÁ VDOVA
z hůry je ti dáno
vrátit se do země
tam kde je klid
to ticho co obklopí
celou tvou duši
srdce splašené
jeden krok do neznáma
a pak nenásleduje
ten volný pád
naopak křídla
snad ti narostla
letíš až do oblak
ohřát se u slunce
svou lásku mu dát
něžně se položit
třeba tam do oblak
jednu peřinku
a pod hlavu hvězdu
co vždy ti ukazovala
tu správnou cestu
dotknout se tvé tváře
jen letmo jí pohladit
a polibek na ústa
než zase usneš
než půjdeš do říše
jen a jen tvé
kdo může vejít
do těch dveří
ať jsou klidně staré
můžou být i rezavé
přesto patří jen a jen tobě
a otevřít můžeš jenom ty
pod víčky ten věčný příběh
s názvem láska jest
tohle všechno nové
prožíváš právě teď
kdo dá ti víc
než tvá krásná tvář
nebuď dneska smutná
vidíš měsíce tvář
jeho bezstarostné
po obloze plutí
od jednoho konce temna
až ke svítání
nemám v sobě víc
než touhu v srdci
ještě chvíli tě sevřít
a pak se odpoutat od země
v téhle doběV