Černobílá Tma
ČERNOBÍLÁ TMA
svět se stále točí
a mé problémy se ztrácí
čeho nejvíce se bojím
vždyť to sama víš
na kopcích nad městem
tam se rozhlížím
kterou cestou do údolí
mám jít
žádný maják v dálce
ani hvězda jasná
na nebi jich tolik
tak která je ta pravá
co ukáže mi směr
do bezpečí a tepla
tvé náruče
pořád jen ctíš
ten prastarý zvyk
muži nikdy nepláčou
a holčičky usmívají
a myslet si můžeš
co všechno chceš
jakou e energii vysíláš
ta se ti vrací
a myšlenky jsou trest
za věčné rýpání
na moři loďka
žádný velký parník
s tou vydat se máš
objevit nové kontinenty
a co sebou vzít
co zapomenout nesmíš
aby cesta nebyla
jen obyčejným zoufalstvím
a bojem o přežití
tak dej na misku vah
všechna svá pro a proti
kresli ty obrazce
rukou po obloze
a slunce bude jim rozumět
a texty tvých básní
který prý rozumí
jen tvoje srdce
a nekonečno není
vždyť se pořád mění
a jeho hranice
tak pevně dané
přeci tvojí fantazií
a než konec pochopíš
začátek zapomeneš