Cestuji Oblohou
CESTUJI OBLOHOU
nekonečnost duší
taky v ně věříš
každé slovo blázna
ale jdou od srdce
má krásná vílo
já jdu do nitra
do hlubin neprozkoumaných
hlubiny neznámého muže
slova cizích žen
souznění a sdílení
sněná nad ránem
verše jak tajfun
a není k nim rým
přesto hltáš melodii
tu kterou jen tak nikdo
nemůže slyšet
hluchý k nadvědomí
s úsměvem na rtech
tak neupřímným
jako ten člověk
co vždycky ho nosil
bojím se změn
přesto po nich toužím
láká mě tvůj obličej
jeden dotyk tvé tváře
a já se chci rozplynout
stát se zemí
po které ty chodíš
a milovat tvůj úsměv
usušit tvé slzy
nést tě v náručí
přes celý svět
hledět ti do očí
hledat v nich
co nedá se jinde najít
tu věčnou lásku
a energii celého vesmíru
miláčku, vrať se mi
víš jak často mi chybíš
a stávám se tebou
vidět celý svět
skrze tebe
být tvojí oblohou
a všemi hvězdami
počítej se mnou
co dostali jsme do dlaní
všechny ty dary
od lásky nekonečné
nikdy neprodané.