Cinkot Skleniček
CINKOT SKLENIČEK
stopy poutníků
utichly po dláždění
já jdu nočním městem
s velikou lunou nad hlavou
bez hledání cíle
sám sobě osudem
ještě kapky rosy
rodí se mi na očích
ošlehán větrem
přesto cestu neskončím
tam za láskou
do nebe chci jít
dám ti šátek na krk
aby chladný vzduch
nepřinesl kašel
ze vzdálených světů
přesto všechno prosím tě
svlékni šat
plný strachu a bolesti
vyjdi nahá na svět
jako znovu zrozená
ve své dokonalé kráse
jen rukou vlasy rozhoď
až zatají se mi dech
až vezmu tě do náruče
a ponesu jen
kousíček světa
tam kde ten pravý ráj
mezi námi básníky
chci ti tolik dát
má zakletá princezno
vysvobození se blíží
noci krátký čas
i zimu jaro vystřídá
každý rok neměně zas
a já se rozpouštím
v tvých očích hlubokých
když svůj dech srovnáváš s mým
upadáš do mdlob
to jen pro nové probuzení
a zase sklenky vína
připravená na stole
přípitek na nový začátek
a hlas se nám třese
přesto není cesty zpět
když chceš nově žít
tak děkuji miláčku
za píseň dnešního rána
za nádherný den.