Co bych ve dne neřekl
CO BYCH VE DNE NEŘEKL
vidím a říkám
věci s láskou svázané
jako tvé ruce za zády
v světle slunce krvavého
bolesti zrození
jsi mi vydána na milost
dnes v noci tě zmučit
podívat se na tvé tělo
pod klenbou hvězd
budeš nahá
budeš pro mě kvést
chytím tvé vlasy
cítíš bolest nebo vzrušení
jsem člověk plný překvapení
plný omylů
v čem je ta naděje
proč zrovna ty
jsi mi blízká
i v tajné oblasti
není třináctých komnat
jen potlačených tužeb
cítíš se s očima zavázanýma
v poutech pekelných
cítíš se uboze
pod pohledem mým
taješ a rouháš se
zas o jeden den dýl
zalesknou se ve tmě
pouta kovová
víš co čekáš nás
v posteli na nebesích
andělé rozevlátí
s rouchem potrhaným
posmívají se touhám našim
klíčovou dírkou
hledíce do zahrady rajské
tam nevstoupíme ani jednou
oba to tušíce
k sobě více se tiskneme
ani smích
nezaplaší pravdu danou
nejsem zrozen pro krásu tvou
odvedu tě s rukama za zády
pryč od všedních dní
v tlukotu našich srdcí
zanikne křik raněných
ještě jeden nádech
než stane se vše
budeme jedno tělo
a kde jsou duše
odletěly za mraky
vrátí se až budeme jen ležet.