Co Není V Pohádkách
CO NENÍ V POHÁDKÁCH
posypeme popelem
všechny kluzké cesty
jestli jsi mým osudem
tak už to konečně řekni
a svou lásku mi dej
jako každé ráno
já napíšu báseň jen
o tom všem na zídku
co odděluje cizí světy
ty co jsou ve strachu
a ty co ještě letí
po obloze jako ptáci
z výšky na zem hledí
a všechno uvnitř sebe
na tolik kousků
skládám po večer
z dojmů a poznatků
teď se se mnou točí svět
a já nechci vystoupit
pouťová zábava zadarmo
stejně jako každý den
až budu vidět
na konec cesty
až uslyším ten hlas
co mě láká do mokřad
vždy budu lehkomyslný
a zase se vydám
po stopách těch strašidel
bludiček a vodníků
a ty mi řekni ještě slovo
a už se jenom obrátím
a svou tvář ti nastavím
na další z mnoha polibků
a jestli někdo křičí
a mluví ze spaní
tak jen ho poslouchejte
třeba nám chce něco říct
co za dne by si netroufl
na ten papír na dveřích
co normálně píšeš vzkazy
dej dnes jenom rtěnkou znamení
že jsem pro tebe jenom já
jediné třpytivé zlato
a na schodech zanech
ten krásný střevíc
a já budu celý den
hledat svou Popelku
co utekla mi s ránem
a až noc mi jí navrátí