Co Slova Nepostihnou
CO SLOVA NEPOSTIHNOU
léto mohlo by se zdát
když kolem tebe
teplo se šíří
já cestou k básni
všiml si všech pocestných
znavených na lukách
odpočívající a čekající
na další ze série zázraků
které měli by se stát
aby jejich život byl lepší
alespoň o jeden den
když nohy už neposlouchají
hledají to jediné
nějakou jistotu
pro tento a další den
za ruku milenci mladí
procházejí se v parku
a já jim tiše závidím
ten svět jen pro jednoho
bez východů nouzových
oči planoucí po souznění
tiše jen přivřít
a vím jistě
hned tě uvidím
přicházet proti mně
tou alejí mrtvých duší
převtělených do stromů
které se svojí pravidelností
svůj šat na podzim shodí
a na jaře jen lehounce
schovají se do listí
a tento koloběh
snad jen pila přeruší
jen klidně usedni
na lavici ze starého dubu
jeho energii vezmi za svou
ať v davu přežiješ
tu dobu dlouhou
do nového narození
tak vítej občánku
v nekonečném soukolí
kdy noc střídá den
a čas je tvůj nepřítel
za barevné papírky
tunu štěstí a možná víc
co je tvé opravdové
už dávno ani netušíš
buď dnes nepopsaný list
jen lásko nech se vést
do toho světa pod pokličkou
kam patříš od dávnověku
tomu říkám souznění