Co Vidíš V Mlze
CO VIDÍŠ V MLZE
noční pohled do očí
než mlha nad řekou
v tichu se rozpustí
dálky co volají
a město za zády
kde usínat se nedá
horké lože pro milence
když do zad se opře
vina všech dávných cest
rozpouštím se současně s mlhou
která už dýchá mnohem váš
někde u mraků se změní
v nekonečnou modř nebe
a já se dívám na tu cestu
i na klikatou řeku
a všechny mé vzpomínky
náhle se objeví
co všechno žilo
v té mlze hluboké
jen po hmatu tam jít
jinak se nedalo
než vystoupíš na cestu
kde už nebrání ti nic
a náhle vzduch se dere do plic
konečně vykřiknout
a konečně žít
v nekonečných záblescích
kdy slunce tě láká
svým jediným paprskem
z hrobu tě vyvolává
a náhle můžeš jít
a v srdci cítíš lásku
tu pro kterou dá se konečně žít
a můžeš vyslovit
všechno co uvnitř máš
nebojíš se žít
když návod ve svém srdci máš
kdo by kdy věřil
ve svou vlastní sílu
líbí se mi tvé oči
když uléhají do stínu
a něžně se tě dotknout
všechno říct
co žilo si pod dekou
a nikdy nemělo
spatřit světlo světa
staň se osude
vejdi dveřmi k nám
když už se nebojím
můžu věřit sám
co zvládnout můžu
s láskou po boku
když blízká jsi mi
tak krásně navěky
upřímně zasněná