Co Vlastně Chtít
CO VLASTNĚ CHTÍT
jen tak táhnout mraky
po celé obloze
nést své břímě
na zádech a mlčet
co všechny si chtěl
v mraku co zvedá se z cest
postupně mizí
jestli chystáš návrat zpět
toho se nedočkáš
každý román
dlouhý jak svět sám
stejně dočteš do konce
a pak jen obálka
a možná fantazie
může plynout dál
a naše duše
hromadí se ve vesmíru
tam všechno je tak krásné
stejné jak bylo
můžu vidět všechno
v tolika pohledech
a snímek uchovat
pro pozdější použití
chceš slyšet ten hlas
co vnitřně ti radí
jak máš myslet
a co máš chtít
své touhy ukryj
hluboko v sobě
tupé stádo stejně
nikdy nepřijme tě
a jestli věříš v nekonečno
stejně pohltí tě
jak velryba svět
nemám nůžky ani nůž
nemohu rozdělit
co má být spojené
a jestli jsem byl bláznem
těžko budu jiný
slunce stoupá nejvýše
než spadne z oblohy
a já budu sledovat
jak další den se řítí
do propasti zapomnění
jen v tvém duchu
zůstane cosi minulého
neumíš se zbavit
všeho zlého
a vztek zase zvítězí