Co Z Venku Nevidět
CO Z VENKU NEVIDĚT
v jakémsi bahně
má duše bloudí
zapadnul jsem už po kolena
do lepkavé hmoty
stále na místě
stále v myšlenkách
pod nebem bezbarvým
všechno se mění
rychle a rychleji
jen já stále na místě
přikován okovy
do černé tmy
jak pomoci si mám
když nejsem schopen
krok udělat
jak myšlenky rozehnat
když tak rychle se vrací
další kolo si dám
na startu i v cíli
zase stojím sám
v co věřím a kdo jsem
po sté sám sebe se ptám
odpověď je tichu
takové to těžké před bouří
a jestli to řešení má
já ho opravdu neznám
těžce zvedám nohu
a jen hlouběji
do deprese šlápnu
všechno černé
obklopí mou hlavu
a já marně hledám
nějaké východisko
a ve všech svých myšlenkách
už sobě nedokážu
ani odpustit
třeba jen hloupou otázku
záchranné čluny odpluly
zůstal jsi pro dnešek sám
uprostřed nicoty
a spánek není řešení
když probudíš se na ostrově
kde nemáš naději
poprosím o trochu pitné vody
studánku uprostřed ničeho
snad chladná voda z nebes
vyléčí mou hlavu
mou chorobnou závislost
na věčném hledání