Další Dlouhý Krok
DALŠÍ DLOUHÝ KROK
jaká rána asi jsou
když noc je naše
když spánek nám chybí
a nepřijde zase
toulky tou přírodou
kolem našich duší
jestli ztratím jistotu
už nikdy se nenarodím
už nikdy do plic
ten čerstvý vzduch nebudu mít
už nikdy tvůj polibek
na tváři ani ústech
doopravdy nepocítím
všechno bude za mlhou
a já hledat ve vesmíru
aspoň závan tebe
tvé vůně a energie
budu hledat
už nikdy nepospíchat
jen po noční obloze
stále ještě pokukovat
už nikdy se nedám
vyrušit ze svého já
jak mohlo by to býti
tak úžasně jednoduché
hvězda dolů svítí
a já nejsem zapomenut
v nekonečné vřavě
těch dalších dnů
snílek beze snů
takové mám jméno
schoulený do klubíčka
zírám s očima dokořán
na letní oblohu
jak plují mraky dál
až na konec světa
který je prý kulatý
kdo určil názvy tvarů
komu to jen přísluší
vždyť na každém rohu
jiná nebezpečí číhají
jen nikdy je nenazveme
pravými jmény
schováme se pod sukni
hrdinové nové doby
co bojí se i stínu
který je jejich
přesto asi touží
po poznání lásky