Dávno Dávno
DÁVNO DÁVNO
vše se točí
náhle se mnou
pivo odložené
a už dávno prázdné
na stěnách pokoje
který sto let
nikdo nemaloval
podivné obrazce
tvořené špínou a pavučinami
lehounce opřít hlavu
ať není špinavá
jen spočinout ve stínu
a krásně spát
toužit po jediném
cítit v sobě mír
všechno už je dávno
a já chci jen žít
ve svém světě lásky
kam tak často utíkám
než přijde ráno
nebo možná večer
své sny probírám
a toužím je žít
tam někde pod skálou
kde možná jsi ty
letní horké dny
mění se ve sněžení
a bude brzké vstávaní
do černé noci
a moje oči přivřené
stále těkají po světě
tak klidně se otoč
říkej co chceš
kde nechali jsme sebe
jenom tak se ptám
a odpovědí na otázky
dávno se nedostává
pohlazení chybí
usínám unavený
a probouzím se ještě víc
měsíc přes okno
vysmívá se mi
jen počkej luno
jednou tě z nebe
určitě sundají
zástupci vědců
i obyčejných zvědavců
celou tě rozeberou
vždyť ve své pýše věří slovům