Deštivé Probuzení
DEŠTIVÉ PROBUZENÍ
probouzím se
po zimním spánku
do dnů deštivých
i slunečných, do mlhy
i pohlazení hor
trhám květiny
u koryt potůčků
ve věčném tichu
majestátných lesů
nevidět dál
než za první zatanu
nechtít víc
než mám
v daném okamžiku
a tak líčím pasti
na všechny cesty
čekám jestli se chytí
ta na které mi záleží
na své srdce
i zranitelnou duši
lákám jí stále
snad se mi chytí
vždyť stala se mi
osudem pravým
na skalní vyhlídce
koukám do daleka
a obzor se právě otevírá
vstupuje snění
a moje mořská víla
s třpytivým zrakem
jenž mi něco připomíná
když líbá mě
zavřené má oči
a já nakloněn
nad její duší
beru a snad dávám
vše co bych chtěl
nemůžu odejít
ani kdybych chtěl
zůstanu stát
napůl cesty k věčnosti
co poznal jsem
nikdy mě neopustí
navždycky budu vědět
kdo je můj osud
i kdyby nakrásně
nebylo už ráno
lásko má.