Dlouhé Jsou Dny
jaké jsou rána
když ještě spíš
když všechno kolem nás
jenom prochází
a doteky jsou víc
než všechno v nás
já odcházím do světa
kde mám tě rád
slunce a tváře
jen jiskra v nich
barvy světla mění se
na tmavé odstíny
procházka po pobřeží
mezi mušle jít
zakřivení země
a pokřivené charaktery
jenom kolem nás kolují
v co ještě víc věřit
než v lásku
přítomnou všude
v každé rostlince
i v každém zvířátku
v každém tvém doteku
v tichu i křiku
koukám na ten oceán
jak omývá břeh
než další ráno vstane
půjdu mu blíž
krvavá voda
od rodícího se slunce
tolik příkras
má ten náš svět
na rohu ulice
tam kde končí svět
kde začíná pro nás
neznámý vesmír
kdy se tam odvážíš
kdy vejdeš do světla
které tě přijme
jako tvoje lůno
tak se prosím vrať
tam kde je nám dobře
do začátků lásky
kdy všechno bylo růžové
já hledám tě
po nocích stále
tam vedle mě
a ruším svůj spánek
jen myšlenkami na tebe