Dlouhý Černý Plášť
DLOUHÝ ČERNÝ PLÁŠŤ
je to tisíc let
co po zemi chodí
nosí smích i pláč
radost dělí od bolesti
třeba jen tenounká hranice
mezi světy skrývá
svojí tajuplnou tvář
přesto nahá
strašně krásná
jen ona umí být
otrokyně sama sebe
sama sobě paní
tohle všechno v jednom balení
až lásku potkáš
věř jí ještě víc
nebo uteč navždy
a nikdy se nevrátíš
na tvou tvář víly
snese se svět
bojíš se jeho tíhu
na chvíli nést
strach je stará píseň
co v tobě zní
ztrácíš se v lásce
a vyjdeš ven čistější
já tu budu ještě stát
dalších tisíc let
možná jako socha
co už nenechá se splést
ve svém nitru kámen
co jak srdce je
bude tlouct o to silněji
a jeho tlukot uslyšíš
ještě mnohem víc
chci tě lákat
volat tě v nocích
třeba půjdeš za hlasem
co v tobě krásně zní
na konci cesty budeš
jen v mém náručí
slibuji i věřím ti
ještě mnohem víc
utíkej mi vstříc
jestli ještě stojíš
a chceš doopravdy žít
v náručí ti místo
navždy udělám
schoulená krásná budeš má