Do Ran Srdce Sypu Sůl
DO RAN SRDCE SYPU SŮL
ve své ruce kousek nebe
na srdci mám žal
v každé tváři cizí
vidím jenom tebe
jako by se všechno vracelo
na začátek světa
v každém kruhu svého já
v každé kapce krve
pulsuje láska
kterou v sobě mám
a v hlavě tisíc bouří
bez možnosti záchrany
jak trosečník opuštěný
který všechno má
někdy si připadám
a v závislosti rodí se
prapodivný vztek
sám na sebe musím hledět
do zrcadel v temných chodbách
jen dýchnout si do dlaní
a zahnat ten mráz
který náhle obklopil
celou mojí zem
když jsem si přál
poznat lásku opravdovou
náhle v ní se utápím
a přesto všechno vyřčené
jediné je holou pravdou
jsem jenom tebou
jsem jen tvůj
jsem zamilován
a opilý vším
co můžeš mi dát
a jak vykřičet
své vlastní viny
když nejsem s nimi vyrovnán
ptám se tebe jediná
která mému světu
jako jediná rozumíš
proč se zžírat vším
když tebe přeci mám
jako kdybych hledal
pořád v sobě jediné
každý důvod proč nepřímat
tu lásku bez výhrad
přesto chtěl bych říct
nehledám už nic
jen jediné mi stojí za to
vědět co člověk může poznat
když má srdce otevřené
a k lásce všechny sklony
nic nechtít jen být zamilován
po ty pověstné uši
a já budu stále toužit
po tvém věčném objetí.