Dopis Ke Kávě
DOPIS KE KÁVĚ
chybí mi po ránu
kousek objetí
stulit se do náruče
a tiše si snít
nechat si vzít
všechno to jediné
co bylo mi dáno
do vínku při narození
ještě se mi zdá
v noci takový sen
kdy probouzím se hrůzou
celý propocen
ještě se trápím
někdy za úplňku
nad nesmysly světa
který žije tu se mnou
sednout si pod strom
klidně ať prší
nechat se celý
světem promočit
nechej svou hlavu
ten těžký balvan
spočinout na zemi
nech tu trávu tlící
tvůj život obohatit
pak se dej na útěk
utíkej před sebou
stejně cíl nedosáhneš
máš tolik přání
ani jeden svět
kde mohl by ses schovat
vidíš svůj obličej
v chladné vodě
která umí tě přijmout
dovolí ti ztratit
na chvíli svou falešnou identitu
půjdu ti blíž
a můžu být i dál
všechno je tak relativní
ještě víc než se zdá
kdo kráčí ti v ústrety
kdo chce se vítat
přání jsou věc jedna
probuzení jiná
nechceš se ztratit
a tak marně hledáš
nemůžeš přeci pořád
nespokojenost najevo dávat
co doopravdy chceš
zkus do svého nitra
jen jednou se podívat
třeba ti to dojde