Duševní Hladomorna
DUŠEVNÍ HLADOMORNA
když se tě zeptají
kdo vlastně jsi
co odpoví tvá duše
a co srdce cítí
věčné to rozpory
které tě trápí
hlavu vtlačit do polštáře
za slzy se stydíš
díváš se na svět
a zarudlá víčka
prozradí pravdu
která se nedá obelhat
moudrost staletí
náhle se rozplývá
není v co věřit
nejsi skála bezcitná
a já s tebou
pevně věrný druh
v řece času
nenajdeš mělký brod
kdo by se pokusil
hledat ten stín
uprostřed pouště
bláznem by byl
a přesto není všechno
jen tak barevné
listí ze stromu
jednou spadne
a není to koloběh života
co člověka trápí
trošku odvahy
než směr správný
do plachet vítr vzít
a už vyrazíš
a kdybych byl vším
co jsem si přál
život by utekl
a já bych teď stál
neschopný a divný
bez známek života
s tlukoucím srdcem
a přesto mrtvý
však láska tu je
mocná čarodějka
za ruku mě vzala
a už jenom vedla
nenechá padnout
básníka snílka
co do tvých očí
často rád hledívá
dotýkej se mě
chci cítit konečky prstů
jezdit po hřbetě
proti srsti
stejně budu milovat, tebe