Duševní Kalamita
DUŠEVNÍ KALAMITA
chtěl bych zažít ten pocit
absolutní svobody
kdy tvá hlava na chvíli
své myšlenky opustí
jenom jít do neznáma
a nehledat cíl
být součástí vesmíru
a být s tím spokojený
zatím spíš hlava
tluče stále do zdi
chce měnit neměnné
a přesto to tuší
že tudy cesta nevede
ani dveřmi či oknem
jedině přes srdce
staneš se volný
nikdy jsem nechtěl
psát básně
přišlo to shůry
a tak nenadále
tolik kotrmelců
a život klidně plyne
jako by nikdy nebyl
a osud už vůbec
nechce nic řešit
schoulit se do klubíčka
a lehnout do postele
všechno co je nové
pro lidi zdá se nebezpečné
svůj ztracený klid
smaží se nalézt
v bezpečí pravidel
zákazů a nařízení
co ještě čeká nás
na naší pouti
něco dobré i zlé
od každého doušku něco
co dá se upít
a někdo jen přežívá
se svým jistým
kdo může být lepší
než jsme my
boří děti
narozené z lásky hvězd
a tak se nakloním
a do ouška zašeptám
slova co smysl nedají
a přesto vím
jen ty jim porozumíš