Gordický Uzel Na Kapesníku
GORDICKÝ UZEL NA KAPESNÍKU
vidíš ty dálky
jak za okny plynou
ve vězení života
na topení schoulený
sleduješ zimu
jak vstoupila do kraje
něžní ty vlny
které ti kolem hlavy jdou
nehledáš něco v sobě
jen tak mezi řádky
napsal jsem báseň
teď s ní v kamnech zatápím
jen plamen olízne
ty rozepsané řádky
ještě než komínem
do ovzduší vyletí
má smysl hledat
v co věřil jsem
nebo nechat jen tak
utíkat všechno
co napsat jsem chtěl
myšlenky vtíravé
hlavou si letí
nemám už na výběr
slunce se mi neklaní
nejsem bůh ani osvícený blázen
jen člověk na planetě
nazývající se země
jestli vidíš pláč
není něco v pořádku
grimasy žádné
jsi jen loutkou
a kdo vede tě na provázku
jaký dá ti asi směr
proletíš oblohou
a stejně dopadneš
zase jen sem
i když si hubu natlučeš
nejsi asi ve všem
tak dokonalý jak si myslíš
co utíká ti ze života
velmi těžko chytíš
a ta chiméra s tebou
stále jako stín kráčí
těžko jí odehnat
když k tobě patří
opravdu ses zrodil
snad jen v pochybách
a teď hledáš svůj řád