Hladový Básník
HLADOVÝ BÁSNÍK
odraz světla hvězd
v našich zasněných očích
a vidíš náhle hned
svět jak se točí
letí smyšlený čas
a střídají se dny
a náhle všechna roční období
splývají v jedno
když svítí slunce
a stejně sněží
a na srdci trochu ledu
to se někdy stává
když láska brečí
a hvězdy tu jsou a nejsou
jejich světlo
co láká tě k dálkám
do nekonečných labyrintů
všech okolních vesmírů
a tvoje oči
zaryté tak hluboko ve mně
a duše se vrací tak nějak
jedna k druhé
a naše srdce
pod skořápkou ledu žijí
slyšíš je bít
jak na poplach
chtějí z hrudi vyskočit
a tak jen stojím
a dívám se dál
tohle je to krásné
co jediné mám
tu chvíli souznění
to zastavení v letu
kdy nehrozí pád z oblohy
do propasti všech věků
nejsi opuštěn
a umíš být sám
tohle je všechno
co napsat umím
a mé rty neumlčí
ani hlas ďábla
který se skrývá
ve všech detailech světa
co bylo věky unášeno
jen tichým větrem
musí náhle ven
řevem i zpěvem
a ty to všechno víš
a proto se k hvězdám navracíš