Hlavou Do Dveří
HLAVOU DO DVEŘÍ
kráčel jsem městem
v náladě opilý
a ve všech podloubích
zakopával o párky milenců
na nebi hvězda
ta úplně první
co dává námořníkům
ten správný směr
v ruce láhev
nevím kolikátou
a křičel jsem
či zpíval píseň
kdo to jen ví
a kousek štěstí v srdci
nad tou proměnou
hledal jsem tě
zmateně a smutně
vždyť to víš
a všechny dveře zavřené
a odolné vůči klepání
otupený alkoholem
usnout na lavičce
a držet se opěradla
jako tebe
a slzy nechat
ať si klidně tečou
do kanálu svou cestou
kdo podá trosečníkovi
uprostřed oceánu
jednu láhev
plnou lahodných doušků
když kolem jen slané jezero
a nad hlavou slunce
vyrvat ze dveří
to proklaté klepadlo
neotevřou se dveře
věčného osudu
a jen tolik lásky
zbylo mi na dlani
jen tolik lásky
mám ve svém srdci
a další hvězdy
zaplavují oblohu
jakoby se mi smály
a já nevidím na cestu
oslepen něhou
na svou vlastní rohožku
složit své tělo
snad dveře otevře
náhodný kolemjdoucí
chci si lehnout
na nebesa má lásko
a pít z tvých rtů
živou vodu
ach, věčná nádhero!