Hloubka Našich Duší
HLOUBKA NAŠICH DUŠÍ
smířen se svou duší
kráčím pěkně po okraji
nad propastí zapomnění
tak těžce balancuji
mám někdy v hlavě zmatek
zapomínám na všechno
však navracím se pokorně
do lůna svého já
do čisté lásky
pramenící ze srdce
když zavřu oči
vždy ucítím ji
pomalu a kulhavě
dostávám se vpřed
neláká mě budoucnost
chci milovat teď
v jediném okamžiku
mezi údery srdce
než vzpamatuji se
kráčet zase rovně
modré z nebe neláká
ani jiná pozlátka
teď je všechno
potom nic
jen to co vnímáš
prožiješ naplno
zůstává v tobě uvnitř
to jediné máš navždy
jako lásku z vesmíru
chceš jí poznat človíčku
nechci žádné peníze
ani drahé kamení
chci tě držet za ruku
než se nebe rozední
chci spát na tvém rameni
ať všechno pěkně odplave
jen ty tu se mnou
napořád už zůstaneš
všechna slova tvá
která plavou ve tmě
ta vyřčená nahlas
i ta co šeptají v tobě
jediné o co stojím přeci
jsi má lásko ty
tohle jediné má smysl
jseš v proudu lásky
a já trpím žízní
pokleknu před tvou krásou
budu dlouze pít
pak staneme se jedním
spojeni navždy
něčím na co nesáhneš
však skutečné to je
jako každý polibek
ten něžný od tebe.