Hluk Měst
HLUK MĚST
co zrcadlí se v duši
čeho se těla bojí
kdo má ten klíč
který všechny dveře odemyká
na krku ho nosit
dívat se do zamčených dveří
z každého pohárku pít
a talířku ochutnat
dalších tisíc dní
ke svému životu
přidat si ještě
než bude ta vina
splacena dokonale
dneska jen hořký čaj
se zármutkem zbyl na tebe
ta píseň co v tobě zní
vůbec nezní vesele
a to všechno nekonečné
to abstraktní a nehmatatelné
napsané v srdcích
může být blíž
než si jen myslíš
může se tě dotýkat
a hladit tvé vlasy
přesto tak podrážděný
n to lidské žití
nechci psát stížnosti
ani říkat do zdi
to všechno je zbytečné
a čas mezi prsty plyne
tu řeku nechytíš zpět
pak bude ti chybět
na konci všech dní
já mám pod víčky
ten krásný sen
tvá tvář je tam v něm
do něj se vracím
tam někdy utíkám
jak se tvých rtů
tak něžně dotýkám
než bude to skutečností
ještě tisíckrát
ten obraz si uvědomím
a pak se potkáme
a skutečnost je vždy lepší
než ty sny
co se tak plaší
a tak mi vítej
buď láskou nekonečnou.