Hory, Láska, Západ Slunce
HORY, LÁSKA, ZÁPAD SLUNCE
milovat jednu ženu
která se blíží
v tichu noci
dala ti vše
a ty chceš jít
kousek cesty s ní
ruku v ruce
houpat se na kyvadle osudu
řídit svůj svět
a já jdu dál
možností tisíce
na každé křižovatce
podívat se ti do očí
a nechtít víc
lechtivé dotyky
vyloudí úsměv na tváři
když ležíš pod nebem
které ti nepatří
a přesto tolik dává
zbavit se všeho
co tě kdy tíží
letět na vlnách lásky
krásný a tak čistý
a jsem tvůj vždyť to víš
má lásko jediná
kde se právě nacházíš
na horách slunce zapadá
a já ho sleduji
se vším uvnitř
napnuté struny
povolí náhle
v souznění s tebou
sdílení nekonečné
ptáš se mě
kde se bere svět
nezbývá než pokrčit rameny
a vědět kdo jsi
nalézt sebe v náruči
někdy potoky bolesti
a potom probuzení
křičíme z plných plic
jsme čistí a svobodní
ležíme jeden druhému
v pevném náručí
co by člověk chtěl
víc než v lásce žít
držet se za hruď
tam kde srdce máš
pokleknout a srdce ti dát