Hostina Jen pro Nás
HOSTINA JEN PRO NÁS
tvá ruka unavená
klesla mi do klína
pohladím tě ve vlasech
má jediná milá
všechen tvůj strach a tíseň
setře dlaň má
jen si polož hlavu ke mně
má náruč něžně čeká
dnes budeme spát
jedno tělo i duše
a hřát se hřát
na sněhové vločky
svou horkou touhou
vypálím písmem zlatým
všechnu svou touhu
po tvých očích třpytivých
i vlasech černých
všechno je dnes blíž
než kdy předtím
ve své lásce zapovězen
nalezenec duší
v srdci jedno místo je
pro tebe a snění
jen tak tiše ležet
pod přikrývkou hvězd
a všechen křik větru
tak bláhově přehlížet
a přijde ráno
a po něm zase večer
čas běží splašeně
a my stojíme v něm
v proudu se držíme
pevně jeden druhého
nedostane šanci svět
který mi tě chce vzít
a lásky plné pohárky
darujeme zadarmo
všem opuštěným srdcím
které stojí frontu
hledám tě po hmatu
když oči ještě spí
pod jednou přikrývkou
v jediném světě
a světel plný sál
který bude plný
až hostinu vystrojím
pro nás milující
a plno svíček
a jejich nádherné světlo
měkce kreslí po zdech
a v těch stínech schováme se
když políbit se chceme
a za obrazem na zdi
plným smutku
svléknu si tě, lásko!