Hra se Smrtí
HRA SE SMRTÍ
vyzývám sněhové vločky
ať ještě pokryjí zem
sednu si v křesle
starém a rozvrzaném
tam někam na ulici ven
jen cítit chladný sníh
jak přikrývá mé tělo
peřina bílá
než přijde opravdu jaro
zmizela zima
odvěký kolotoč
pochopit co není souzeno
už nikdy nikoho netrápit
v kapse starý
už dávno roztrhaný kapesník
do něj utírám
každé odpoledne
jen své tajné viny
nikdo nechce zastavit
ten dávno rozjetý vlak
dojedu až na konečnou
kde vystoupím sám
oblečený v černý šat
ulehnu na lože
čtyři statní otroci
odnesou mě na druhý břeh
ústa se snaží
navždy už oněmět
zapomenout slova
která mě naučil
jen tento svět
duhové kuličky
ještě mohu prohrát
s malými dětmi
sáhnu do saka
vytáhnu jich pár
než zakutálí se
do temných koutů
vykřičím se z hrdla
ze svých tužeb
v tichu světa mrtvých
ozvěna se vrátí
to abych nezapomněl
co přál jsem si
tak další z mnoha dní
zabíjím nožem
vyřežu do něj
svá ďábelská znamení
kde může být místo
pro mé snění
kde konečně spočinout
bez tíhy a utrpení