Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hřbitovní zátiší

20. 9. 2010

HŘIBOTVNÍ ZÁTIŠÍ

 

na svých cestách

klikatých hrbolatých

poznávám spoustu zvláštních míst

zkus někdy pokorně

s hlavou skloněnou

vstoupit na starý hřbitov

mezi kříže železné

zubem času zrezivělé

pomodli se k svojí víře

náhrobky vyvrácené

jako naše žití

jména lidí odvátých

do zapomnění času

vidíš v nich podobnost

sám se sebou

nápisy a letopočty

nejzvláštnější dějepis

jaká byla jejich vina

jaká byla jejich tíha

jména a roky

běží ti před zrakem

blížíš se k bráně prastaré

železné rozvalené

touto cestou

přicházeli na cestu poslední

všichni co tu jsou

zelená tráva tlumí tvé kroky

v tomhle čase odvátém

pryč před sto roky

tak často hledím k nebi

láká mě moc

asi protože peklo je mi

dávno souzené

až mineš poslední kříž

hřbitov tiše opustíš

jen to zvláštní chvění zůstane

modlitby už jsou pryč

stejně jako ty

všechno zlé

mi není cizí

osudem sveden na scestí

stále jen sebe potkávám

na každém zapomenutém hřbitově

nápisy a jména

ty hroby jsi ty

mrtvý už tolikrát

vstupuješ na každý hřbitov

přeci naposledy

mráz po zádech přejede ti

ten nápis dobře znáš

na tom nejopuštěnějším kříži

TADY LEŽÍM JÁ

OD ZAČÁTKU VĚKŮ.