Hřbitovní zátiší
HŘIBOTVNÍ ZÁTIŠÍ
na svých cestách
klikatých hrbolatých
poznávám spoustu zvláštních míst
zkus někdy pokorně
s hlavou skloněnou
vstoupit na starý hřbitov
mezi kříže železné
zubem času zrezivělé
pomodli se k svojí víře
náhrobky vyvrácené
jako naše žití
jména lidí odvátých
do zapomnění času
vidíš v nich podobnost
sám se sebou
nápisy a letopočty
nejzvláštnější dějepis
jaká byla jejich vina
jaká byla jejich tíha
jména a roky
běží ti před zrakem
blížíš se k bráně prastaré
železné rozvalené
touto cestou
přicházeli na cestu poslední
všichni co tu jsou
zelená tráva tlumí tvé kroky
v tomhle čase odvátém
pryč před sto roky
tak často hledím k nebi
láká mě moc
asi protože peklo je mi
dávno souzené
až mineš poslední kříž
hřbitov tiše opustíš
jen to zvláštní chvění zůstane
modlitby už jsou pryč
stejně jako ty
všechno zlé
mi není cizí
osudem sveden na scestí
stále jen sebe potkávám
na každém zapomenutém hřbitově
nápisy a jména
ty hroby jsi ty
mrtvý už tolikrát
vstupuješ na každý hřbitov
přeci naposledy
mráz po zádech přejede ti
ten nápis dobře znáš
na tom nejopuštěnějším kříži
TADY LEŽÍM JÁ
OD ZAČÁTKU VĚKŮ.