Hvězdář
HVĚZDÁŘ
jak dávám na oblohu
jednu hvězdu vedle druhé
rozsvítím noční oblohu
a budu vesele
jen si tak smutnět
lepší naše já
již dávno odešla
všechny ty výtky
vztahuje na sebe
moje duše neposedná
kdybych jen tušil
kolik mám let
mohl bych třeba
jenom do větru říct
jsem starý kmet
a jak naskakují
ty další řádky
zase jen napíšu
báseň smutnou
mezi všemi slovy
hledám to jedno
kterým chtěl bych vystihnout
ten pravý pocit
co ve svém nitru mám
až odejdu do města
kde jen ticho bude
kde všechno to co začalo
opět i končí
kde všechno je prý zadarmo
jen cit se tvrdě platí
na svá bedra naložím
ještě trošku tíhy
snad kolena se nepodlomí
pod tou tíhou myšlenek
asi tušíš víc než já
jaký mohl bych být
kdybych to co nesu tiše
nahlas vyslovil
nemám ti za zlé
jak se dnes loučím
jen mezi polibky
tak něco tušíš
nepřijdu na noc domů
vždyť svou práci
ještě nemám dodělanou
ještě pár hvězd
po kapsách nosím
a někdo je na oblohu
peci přišpendlit musí