Hvězdy Jsou Květy
HVĚZDY JSOU KVĚTY
ležím pod oblohou
která mi tmavne do dlaní
a hvězdy neposedné
rozzáří obzor
jen svým světlem
a měsíc obrovský
ta jediná pravá luna
pro básníka z rodu rytířů
chce ti dát lásku
jako obloha zemi
jejich souznění bez dotyku
jeden bez druhého
nemůžou existovat
jako bez tebe já
moje srdce planoucí
neuhasí pozlátko
z lidských srdcí
falešný soucit ani láska
není mi blízká
jako tvoje duše
pro mě jediná pravá
jeden pohled tím oknem
do zahrady nevšední
kde láska se probouzí
mezi jarní květiny
jako já se probouzím
v tvém náručí
kde je mi tak dobře
kde chce se mi snít
o všem co je láskou
co kde ve mně pramení
chci ti dát číst
v mé soukromé knize
kde bolest ruku v ruce jde
s láskou co mě nese
kdybych křídla měl
poletím za tebou
celou cestu jedinou
po obloze tiše plout
jako ryba bez ploutví
co stejně uplave
všemu co je cizí
lidem co mají srdce
tupé stádo a jeho dav
v čele s někým
kdo kněžím se nazval
tiché společenství
pro mě neznámých lidí
proč nekřičet
když máš v plicích
tolik touhy
co chce se rozletět
po okolních stráních
a ozvěna mi přinese
tvé jméno zpět