I v mlze poznám tvůj stín
I V MLZE POZNÁM TVŮJ STÍN
i dnes a zase znovu
křičí do nebes můj hlas
zase mi chybíš
až pocit mám
rozerve mě čas
hledím do ulic
hledám tvůj známý stín
vzdávám se tě
po sté snad
i kdybych tě potkal
nechám tě odejít zas
úděl bláznů i básníků
vrátka do mé zahrady
otevřená pro tebe
nikdy je nenajdeš
tvůj úděl je stejný
trpět v pastích
co na tebe líčí
chtěl bych mít na chvíli
strašně velikou moc
změnit tok řek
co nesou nás pryč
až zase protnu život tvůj
o další vinu těžší budu
řekni mi jednou
čím jsme se provinili
nejsi mi trest
spíš darem velikým
i já chtěl bych tě
na chvíli šťastnou mít
i kdybych tě v mlze potkal
nic se nezmění
tvůj pláč a křik
vždycky mě vyděsí
za tvůj zmatek
zasloužím si největší trest
sám nevím jaký je
přijmu ho rád
i za tebe
jsem plný citu
který se utopí
v pláči všech
kterým jsme ublížil
vcházím k tobě
ve snu zas nepoznán
odcházím tajemnější
než bych si sám přál
v mlze se ztratím
sám sobě já
nehledej mě tam
kdybych k tobě cestu našel zas
tu změnu co chci
nikdy neudělám.