Jak Se Všechno Mění
JAK SE VŠECHNO MĚNÍ
dnes dobře by se
psaly básně smutné
když myšlenky utekly
a nejsou už nikde
jen v prázdné hlavě
vítr se prohání
jen v duši trošku strachu
prázdnota tě obklopí
a chytne tě za ruku
už jsem myslel na vše
co mohlo by se stát
teď když toužím po tobě
jak vůbec mám spát
nohy a ruce
všechny naše údy
milostivé paní
vstupte k nám do dveří
jestli bude ráno
zase tak šedivé
nedozvím se víc
než je mi milé
upřímnou soustrast
můj malý osude
pohřbil jsem všechny
kdo blíže mi stáli
a nepřítele zvu
na poslední večeři
svou dávku deprese
rozdělím mezi lidi
tuším více bolesti
než věčné radosti
už vcházím do dveří
milostivou paní
na ruku políbím
nesluší se chodit
po návštěvách nechodí se
prý s rukama prázdnýma
já už však nemám
co bych mohl dát
své srdce tobě dal
a jinak není nic
co po kapsách bych měl
tak uložím svou duši
k zimnímu spánku
abych už napořád
potom svěží byl
jako jarní potůček
když sníh se rozpouští
a plyne si pryč