Jaká To Je Píseň
JAKÁ TO JE PÍSEŇ
kousíček svého já
nandaný na dlani
jen s ním tě doženu
odmítnutí bolí
kolik lásek
v životě jsi měl
ptá se tě jen osud
kdo to líp ví
než jenom ty
kde všechny touhy
zase berou se
chci se ti dívat
jenom tak do očí
vidět v nich lásku
jak když poprvé
zahlédla jsi mne
teď si čas běží
nemá začátku i konce
jenom se nám bude smát
svým stálým
tik tak
a kde brát svou sílu
každé ráno
když vstanu
a mám zas jít
do ulic plných
lidmi ovládaných
a já ten svůj sen
stejně žiju stále
jak za oponou
mám ten svůj svět
a jen já i zvu
kdo vkročí do něj
a teď slunce na obloze
dělá svůj kruh
tak mu taky zamávej
než schová se za tmu
co z nás vyzáří
a vezme světlo
zase na pár hodin
tohle všechno stále
prožíváme napořád
kde nejsou jiná slova
zůstáváme uvězněni
než bude ráno
naše poslední
co uvidíš náhle jinak
v co budeš věřit
než propadneš se do jiné dimenze