Jako Drápek
JAKO DRÁPEK
kdo dívá se kolem sebe
vidí jen ztracený svět
koláč s mákem
to je tvůj oběd
co dává ti sílu
nechceš už zapomenout na všechno
co bylo někdy dřív
teď už máš sílu
jenom prostě žít
není v tom odevzdání
ani smutek nějaký
vždyť je to krásné
přijmout vše
jenom nechtít nic měnit
ve slupce banán
vypadá podivně
jako tvá ruka
ponořená v kyselině
a ze všech koutů
vymetení pavouci
rychle opouští
společné bydlení
sebou berou si
příslovečné štěstí
z básně stala se píseň
co na jazyk patří
a je neodbytná svou melodií
kdo chce si zpívat
když ani mluvit nesmí
podej mi ruku
patří jen nám
už více než století
jeden pro druhého
jsem vlastně ráj
a já vím moc dobře
co k tomu patří
i když se někdy dívám jinam
a myslím naneštěstí
přesto bych tě nevyměnil
za nic na světě
kdo dal by mi teplou náruč
když je mi hnusně
kdo dal by mi sebe
na zlatém podnosu
raději končím s vyznáním
přes slzy nevidím
kam vlastně píšu
jestli to třeba není
do tvého srdce