Jako Malé Děti Bez Náruče
JAKO MALÉ DĚTI BEZ NÁRUČE
když slunce na oblohu
pomalu si stupá
jeden stupínek
po druhém až na nebesa
zaujme svou pozici
a na zem bude dívat se
láskyplným pohledem
pohladí tě ve vlasech
když dne nemohu já
chci tvé oči
zase jednou hýčkat
klidem a souzněním
vším co jsme my
co je nám společné
chuť hledět do světa
vnímat jeho dech
jeho něžný dotyk
teď se všechno změní
když v sobě uvidíš
to věčné krásné dítě
které chce žít
hrát si pod stromem
a ručkou se dotknout
všeho kolem sebe
v dešti slz
znovu se probouzet silnější
být sám sebou
jen díky tobě
skrz lásku vidět
nemít brýle na očích
cítit tvůj dech
i když u mne zrovna nejsi
potkal jsem tě
když nejvíce si mi chyběla
přitáhla svým srdcem
a já opravdu vím
cítím a toužím
abys mne nepustila
chci na chvíli se schovat
pod tvá křídla
co hladí a chrání
nás malé děti
před nástrahami života
i když je stejně potkáme
bolest pak už nepřijde
když ty a láska
jste to pravé
pro přežití moje
v každém světě